🌲 „Mauglí z Altaje“ Oržan Naumkin se narodil mimo rodnou zem, bez občanského průkazu, elektřiny a vazeb na společnost a strávil 20 let ukrytý v sibiřské divočině – dokud jeho rodiče beze stopy nezmizeli 😱 Byl donucen vstoupit do moderního světa a nyní si buduje život se stálou prací a přítelkyní. Celý příběh najdete v článku níže 👇
V roce 2013 ohromil média příběh mladého muže jménem Orzhan Naumkin. Oržan, přezdívaný „Mauglí z Altaje“, prožil celé své dětství a dospívání hluboko v lese, daleko od moderní civilizace. Nyní, po letech, se jeho život ubírá zcela jinou cestou.
Oržan se narodil a vyrůstal v odlehlé sibiřské tajze poblíž letoviska Belokuricha. Jeho rodiče, vyznavači esoterických nauk a alternativního životního stylu, opustili v 90. letech 20. století městský život v Bijsku a postavili si v divočině skromný dům ve tvaru zemljanky. V domě nebyl vodovod ani elektřina, jen kamna na dřevo, malý stolek a nejnutnější věci. V létě se koupali v řece a v zimě uvnitř na hliněné podlaze pokryté igelitem.
Orzhanovi rodiče byli odhodláni držet své budoucí dítě stranou od toho, co považovali za zkaženou společnost, a proto jeho narození tajili. Neměl žádné oficiální dokumenty – žádný rodný list, žádný pas, žádnou registraci. Pro okolní svět neexistoval.
Navzdory jejich izolaci nezůstal Orzhan intelektuálně v nevědomosti. Jeho matka, bývalá učitelka, a otec, spisovatel, ho učili doma. V pěti letech už uměl plynule číst a psát. Učil se z učebnic, poslouchal rádio a rozvíjel umělecké dovednosti, jako je kreslení a řezbářství.
Rodina žila ze zeleninové zahrady a příležitostně si vydělávala prodejem lesních plodů nebo ručními pracemi v nedalekém městě. Většinou se však drželi stranou od lidí – a svět se držel stranou od nich.
Situace se dramaticky změnila, když bylo Oržanovi 20 let. Napětí mezi ním a jeho rodiči už nějakou dobu narůstalo. Jednoho dne prostě zmizeli a zanechali mu vzkaz, ve kterém ho žádali, aby je nenásledoval a postaral se o usedlost. Osamělý a zmatený Oržan se nakonec obrátil na místní úřady a vše jim řekl.
Přestože pátrání po jeho rodičích nic nepřineslo, Oržanův příběh se rychle rozšířil. Média se vrhla na rozhovory s ním a filmaři jeho zážitky zdokumentovali. Po krátké slávě se jeho rodiče znovu objevili – ale Oržan dal jasně najevo, že se k jejich odloučenému životu nechce vrátit.
Snaha přizpůsobit se moderní společnosti byla náročná. Zapsal se do barmanských kurzů v Bělokuriši a otevřel si kavárnu, ale jeho podnikání rychle zkrachovalo. Přestěhoval se do Novosibirsku, jen aby ho podvedl majitel domu a zaměstnavatel mu nedal dostatečný plat. Stále odhodlaný najít si své místo, Orzhan se zaměřil na Moskvu.
Život ve městě byl zpočátku zdrcující. Hledání práce bylo frustrující a pomalé. Bojoval s technikou – psaní na telefonu mu připadalo nepohodlné a používání počítačové klávesnice bylo náročné kvůli neznámému rozložení písmen. Finanční tlak narůstal a on se zadlužil kvůli drobným půjčkám a úvěrovým závazkům.
Postupem času se však situace začala měnit.
Oržan získal práci barmana v moskevské restauraci, kde nyní vydělává stabilní příjem kolem 60-70 tisíc rublů měsíčně. Má vztah se ženou jménem Valeria a oba plánují společnou budoucnost. Své rodiče stále jednou ročně navštěvuje, ale netouží se vrátit k jejich dřívějšímu způsobu života.
Nyní, po třicítce, Orzhan na svou neobvyklou výchovu vzpomíná s vděčností – ale bez nostalgie. Život v izolaci mu dodal sílu a nadhled, ale dnes se cítí doma ve městě, kde si buduje život podle vlastních představ.
Co byste dělali na Orzhanově místě – vzali byste divočinu, nebo zkusili štěstí ve městě? Podělte se o své názory v komentářích!
