Andrea ukončila hovor.
V bytě bylo ticho.
Santiago se díval na telefon ve své ruce, jako by doufal, že právě viděl něco jiného.
„To myslíš vážně?“
Andrea přikývla.
„Poprvé po pěti letech.“
„Kvůli jedné fotografii?“
Usmála se.
Byl to unavený úsměv.
„Ne.“
„Kvůli stovkám dnů před ní.“
Sedla si ke stolu.
Klidně.
Bez křiku.
„Pamatuješ, jak jsme letěli do Madridu a tys mě požádal, abych vystoupila zadním východem, aby nás nikdo neviděl spolu?“
Santiago mlčel.
„Pamatuješ, jak jsi mě na večírcích představoval jako kolegyni?“
„To bylo kvůli práci.“
„Ne.“
Podívala se mu do očí.
„Bylo to kvůli pohodlí.“
Vytáhla z kabelky malý sešit.
Uvnitř měla zapsané všechny společné lety.
Všechny narozeniny, které strávila sama.
Všechny Vánoce, kdy oficiálně seděl s rodinou… a nechtěl, aby tam byla.
„Víš, proč jsem si to zapisovala?“
Zavrtěl hlavou.
„Abych jednou nezapomněla, kolikrát jsem sama sobě odpustila něco, co bych jiné ženě nikdy nedoporučila.“
Santiago poprvé sklopil oči.
„S Valerií nic není.“
Andrea položila vedle něj telefon.
Na displeji byla fotografie.
Valerie měla stejný náramek.
Datum bylo ze stejného dne.
„Nemusí mezi vámi nic být.“
„Stačí, že jsi nikdy nedal najevo, že jsem ta, kterou miluješ.“
Následující ráno přišla na základnu.
Podepsala nové dokumenty.
Poprvé měla vlastní posádku.
Na první poradě ji přivítali potleskem.
„Vítejte, kapitánko.“
To oslovení slyšela už mnohokrát.
Ale tentokrát mělo jinou váhu.
Protože už nestála ve stínu nikoho jiného.
O týden později čekal Santiago na letišti.
Jejich letadla stála vedle sebe.
Na okamžik se jejich pohledy setkaly přes sklo terminálu.
Santiago k ní vykročil.
„Můžeme si promluvit?“
Andrea se zastavila.
„Samozřejmě.“
„Chybíš mi.“
Usmála se.
„Ne.“
„Chybí ti žena, o které sis myslel, že nikdy neodejde.“
Zůstal stát beze slov.
Andrea nastoupila do letadla.
Posadila se do levého sedadla.
Tentokrát už jako kapitánka.
Když letoun odstartoval, podívala se na obzor zalitý ranním sluncem.
Kopilot vedle ní se usmál.
„První let jako velitelka.“
Andrea jemně přikývla.
„Ano.“
Pak klidně posunula páku výkonu vpřed.
A pochopila, že někdy největší odvaha nespočívá v tom někoho udržet.
Ale v tom odletět tam, kde si člověk konečně dovolí být sám sebou.
