Ztratil se na 10 dní v poušti – a to jen kvůli větru. 🏜️💨 Italský maratonský běžec se vydal zdolat jeden z nejtěžších závodů na světě… ale náhlá písečná bouře vše změnila. Sám, dehydrovaný a ztracený v nekonečné poušti přežil navzdory všem předpokladům. Jak se ho podařilo najít – a co se stalo dál? Celý příběh si přečtěte níže. 👇🔥
Mauro Prosperi je skutečný italský hrdina a zde se hluboce ponořte do toho, jak tento neuvěřitelný muž přežil strastiplnou pouštní zkoušku.
V roce 1994 se Prosperi, bývalý multisportovec, na popud svého přítele rozhodl přijmout výzvu v podobě 250kilometrového „Písečného ultramaratonu“ v marocké poušti. Tento vyčerpávající závod, který trval šest dní, patřil k nejnáročnějším vytrvalostním závodům a Mauro byl na něj dobře připraven. Osud měl však jiné plány.
Závod probíhal pro Prosperiho hladce a čtvrtý den odstartoval s ostatními závodníky. V té chvíli byl na čtvrtém místě a byl odhodlán se prosadit. Běžci měli na dokončení etapy 36 hodin a kdo by termín nedodržel, byl by diskvalifikován.
Když se však pouští náhle prohnal prudký vítr, který rychle přerostl v písečnou bouři, došlo ke katastrofě. Intenzivní písek a špatná viditelnost znemožnily Maurovi pokračovat v běhu. Rozhodl se před bouří, která trvala bolestivých osm hodin, ukrýt. Omotal si šátek kolem obličeje a uchýlil se do dun, aby se vyhnul agónii písku, který mu na kůži působil jako jehly.
Jakmile bouře ustoupila, Mauro se pokusil pokračovat v cestě. Vyzbrojen mapou a kompasem si rychle uvědomil, že se terén kvůli bouři změnil a on se nemůže orientovat. Ve snaze najít další běžce vylezl na dunu, ale neviděl nic než nekonečný písek.
Na konci druhého dne nad ním přeletěl vrtulník, ale pilot ho nezaznamenal. Bylo jasné, že záchrana nepřijde. Prosperi, odhodlaný přežít, pokračoval v cestě, i když mohl cestovat jen v chladnějších večerních a brzkých ranních hodinách, aby se vyhnul spalujícímu horku. Na své cestě potkával ještěry a hady, které jedl syrové, aby se uživil a zavodnil, protože mu poskytovali potravu i vodu ze svých těl. Jeho nouzové zásoby rychle došly a jemu nezbylo než pít vlastní moč, která mu kvůli silné dehydrataci také vyschla. Sílu si udržoval tabletami na přežití a užíval léky na zvládnutí nastupujícího průjmu.
Po několika dnech Mauro narazil na ruiny staré muslimské poustevny. Tam odpočíval a jedl netopýry, které našel. Schoval se, sledoval, jak mu nad hlavou prolétá letadlo, aniž by ho vidělo, a cítil, jak se ho zmocňuje zoufalství. Pak si ale vzpomněl na radu Tuaregů, kteří mu řekli, aby sledoval mraky na obloze a našel nejbližší osadu.
Podle této rady pokračoval Prosperi v cestě a po cestě přežíval lovem místních zvířat. Osmého dne zázračně objevil oázu, kde konečně uhasil žízeň. Brzy poté dorazil do berberské vesnice, kde se o něj místní postarali. Nakonec ho zachránila policie a odvezla ho na nedalekou stanici. Vyčerpaný běžec, který během svého utrpení zhubl 16 kilogramů, byl identifikován a ocitl se v Alžírsku.
Mauro putoval pouští deset dní. V jednu chvíli dokonce uvažoval o sebevraždě, ale jeho krev byla příliš hustá na to, aby vykrvácela. Láska k manželce a třem dětem ho držela při životě a dodávala mu sílu přežít. Po návratu domů měl vážně poškozená játra a první tři měsíce mohl přijímat pouze tekutiny. Jeho rekonvalescence trvala téměř dva roky. Navzdory traumatu Mauro dokončil dalších osm maratonů a nejednou přiznal, že poušť se stala jeho skutečnou vášní – vášní, která ho málem stála život.
