Kolik z vás rádo jí pohanku? 🤔🤨 V Evropě nepatří mezi oblíbené obiloviny a tento německý farmář vysvětluje proč! 💯🤫 Je téměř nemožné ji sehnat, protože existují faktory, které tamním zemědělcům nedovolují pěstovat ji ve velkém! 🙄🚫 Zajímá vás proč? 🧐 O důvod se s vámi podělím v tomto článku! 👇
Jeden německý farmář se nedávno podělil o postřehy, proč pohanka není v Evropě oblíbenou plodinou. Podle něj je pohanka notoricky známá tím, že se špatně pěstuje a je velmi citlivá na vlivy prostředí, takže je pro většinu evropských klimatických podmínek nevhodná.
Za prvé, pohanka špatně snáší horko, takže v mnoha oblastech Evropy je vyloučena již od počátku. Pohanka také špatně snáší vlhkost – nadbytek vody způsobuje její hnilobu. Nejhorším faktorem je však vítr, který může této choulostivé rostlině velmi ublížit.
Pohanka nejlépe prospívá v bohaté, úrodné a tmavé půdě. To sice zní ideálně, ale má to i jednu podstatnou nevýhodu: pohanka vyčerpává půdu o živiny a po každé sklizni musí půda odpočívat. Tato vysoká náročnost na živiny v půdě ztěžuje efektivní střídání plodin.
Snad největším problémem pohanky v Evropě je však její odolnost vůči hnojivům. Na rozdíl od pšenice, která může při hnojení dramaticky zvýšit svůj výnos, pohanka zůstává dalšími živinami neovlivněna. Bez ohledu na množství použitých hnojiv bude výnos zhruba stejný. V Evropě může zemědělec sklidit jen 10-12 centrimetrů pohanky z hektaru, ale u pšenice může výnos dosáhnout 90 centrimetrů z hektaru nebo i více, což je ohromující osminásobný rozdíl.
Pohanka je navíc velmi citlivá na pesticidy a herbicidy – nejenže je snáší, ale při jejich působení odumírá mnohem rychleji než plevele. Moderní zemědělské metody, jako je například genové inženýrství, nedokázaly zlepšit odolnost pohanky, protože ta zůstává neovlivněna pokusy o změnu své genetické výbavy. Tato neschopnost přizpůsobit se běžným zemědělským postupům dále omezuje její atraktivitu.
Sklizeň pohanky je také náročná na pracovní sílu. Na rozdíl od pšenice, kterou lze sklízet běžnými stroji, pohanka vyžaduje specializované vybavení a mnohem vyšší rychlost sklizně. Její jedinečná struktura, která postrádá tradiční „klas“, tento proces dále komplikuje.
Neméně náročné je i zpracování pohanky. Vyžaduje několik kroků, jako je sušení, provzdušňování, pražení a dokonce i lámání semen, což je mnohem složitější než relativně jednoduché zpracování pšenice.
Tyto problémy činí pohanku pro většinu evropských zemědělců nepraktickou plodinou. Vzhledem k vysokým nákladům spojeným s jejím pěstováním, zpracováním a nižším výnosům je pohanka pro velkoplošné pěstování v Evropě jednoduše ekonomicky nevýhodná. V důsledku toho zůstává z velké části nepřítomna v evropském jídelníčku, kde nadále převládá pšenice.
V zemích, jako je ta naše, kde je pohanka dostupnější a cenově přijatelnější, ji můžeme využívat, zatímco Evropané ji kvůli těmto praktickým a ekologickým omezením pěstovat nemohou.
