Pro Nikolu Hezuckou má toto výročí mimořádně bolestný význam. Ve čtvrtek by s manželem Patrikem Hezuckým (†55) slavili patnáct let od chvíle, kdy spolu vyrazili na své úplně první rande. Nikola na společný začátek nezapomněla a výročí připomněla velmi osobním způsobem.
Na sociální síti zveřejnila jednu ze zamilovaných fotografií, na které je zachycena společně s Patrikem. Ke snímku připojila několik vět, z nichž je znát, jak moc jí manžel stále chybí.
Dobře si přitom pamatovala, jak by Patrik podobný den slavil, kdyby tu stále byl. Podle Nikoly by na jejich výročí určitě nezapomněl a přišel by za ní s květinami.
„Dnes je to 15 let od našeho prvního rande. Dnes bys mi donesl další nejkrásnější kytici na světě,“ napsala ke společné fotografii.
Radostná vzpomínka na začátek jejich vztahu se ale vzápětí proměnila v bolestné vyznání. Nikola spočítala nejen dny, které od Patrikova odchodu prožívá bez něj, ale také čas, který spolu naopak dostali.
„Už 279 bolavých dní, ale vím, že už mi nikdy žádnou další kytici nepřineseš. Děkuju ti, lásko moje, za těch překrásných společných 5 200 dní,“ pokračovala.
Ve svém vzkazu se netajila tím, jak moc by si přála společné chvíle vrátit. Nešlo přitom o další roky ani měsíce. Podle vlastních slov by pro ni znamenal všechno už jediný další den po Patrikově boku.
„Dala bych cokoliv za to, abych je s tebou mohla prožít ještě jednou. Dala bych cokoliv za ještě alespoň jeden den. Miluji tě. Navždy a nekonečně,“ zakončila Nikola své vyznání.
V těžkých chvílích jí zůstává jejich společný syn Oliver. Právě jeho připomínali Nikole také lidé, kteří reagovali na její emotivní příspěvek a snažili se jí dodat sílu.
„Máte Olíka a to je vlastně kousek Patrika, držte se, Nikolko,“ napsal jeden z nich.
Silné vyznání zasáhlo i další sledující. „Až mě to rozbrečelo, držte se, Nikol,“ objevilo se mezi reakcemi. K povzbudivým slovům lidé přidávali také srdíčka a další projevy podpory.
Z výročí, které by za jiných okolností připomínalo patnáct společných let od prvního rande, se tak pro Nikolu stal den plný vzpomínek na muže, se kterým by si přála dostat ještě alespoň jeden jediný společný den.
Dokázali byste po takové ztrátě sdílet své nejintimnější vzpomínky veřejně, nebo byste si je nechali pouze pro sebe? Napište nám, jak to vnímáte.
