„Polož tu kytaru.“
Matějův hlas byl klidný.
Právě proto z něj šel strach.
Valerie ztuhla.
„Matěji… já jen…“
„Řekl jsem polož ji.“
Kytara pomalu dopadla na koberec.
Leoš se okamžitě rozběhl a pevně ji objal.
Jako by chránil poslední vzpomínku na svou maminku.
Matěj si klekl.
Teprve teď si zblízka všiml modrého přívěsku uvázaného na krku nástroje.
Opatrně ho vzal do ruky.
Byl to drobný skleněný ptáček.
Stejný, jaký kdysi nosila Klára na náramku.
„Kde jste to vzala?“ zeptal se Rosy.
Žena sklopila oči.
„Nechtěla jsem o tom mluvit.“
„Teď musíte.“
Rosa se zhluboka nadechla.
„Před dvěma lety jsem pracovala jako dobrovolnice v nemocnici.“
Matěj zpozorněl.
„Vaši ženu přivezli po nehodě.“
V místnosti zavládlo ticho.
„Než ztratila vědomí, sundala přívěsek ze svého náramku.“
Rosa otevřela malou látkovou kapsičku.
Byla v ní stará fotografie.
Na zadní straně stálo:
Pro Lea a Santiho. Až se zase budou smát.
„Poprosila mě,“ pokračovala Rosa se slzami v očích, „abych jim jednou dala něco, co jim vrátí hudbu.“
„Nevěděla jsem, kdo jste.“
„Nevěděla jsem, kde vás najít.“
„Přívěsek jsem schovala na svou kytaru, aby se neztratil.“
Po letech se náhodou přihlásila jako hospodyně právě do Matějova domu.
Když uslyšela, že chlapci celé měsíce nepromluvili, začala jim po večerech tiše hrát.
Nejdřív jen jednu melodii.
Pak druhou.
Po několika týdnech se Leo poprvé usmál.
Santi si začal pobrukovat.
A dnes ráno oba poprvé po dvou letech zazpívali.
Právě to Valerie uslyšela.
Ne radost.
Ale hudbu.
A rozhodla se ji umlčet.
Matěj se pomalu postavil.
Podíval se na svou sestru.
„Víš, co jsi dnes skoro zničila?“
Valerie mlčela.
„Ne kytaru.“
Objal své syny.
„Jejich cestu zpátky k životu.“
V očích se mu objevily slzy.
Poprvé od smrti své ženy.
Ten večer zůstala červená kytara stát v obývacím pokoji.
A když Rosa zahrála stejnou ukolébavku, kterou kdysi zpívala Klára, oba chlapci se přitulili k otci.
Poprvé po dvou letech už dům nebyl plný ticha.
Byl plný hudby.
A Matěj pochopil, že někdy člověk neztratí rodinu ve chvíli, kdy někdo odejde.
Začne ji znovu nacházet ve chvíli, kdy se odváží znovu otevřít své srdce.
