Harry se usmíval, když sledoval, jak se chlapci smějí v ordinaci dětského lékaře, úplně ponoření do svého vlastního světa. Když se otevřely dveře, Harry se s lehkou nervozitou zvedl.
– Doktore Dennissone?
– Pane Campbelle, prosím, pojďte dál – řekl lékař, když si podali ruce. – Rád bych s vámi mluvil mezi čtyřma očima. Chlapci mohou zatím počkat venku.
Harrymu se prudce rozbušilo srdce. Okamžitě pomyslel na to nejhorší. Přestože byli dvojčata, Josh trpěl těžkou anémií, a proto doktor Dennison navrhl další vyšetření a požádal Harryho o odběr krve pro případ, že by byla potřeba transfuze. Andrew byl však zcela zdravý.
– Takže… jaký je další krok? – zeptal se netrpělivě, poté co chlapci odešli.
– Uklidněte se, pane Campbelle – opřel se lékař dozadu. – V tuto chvíli není Josh tím největším problémem. Má nedostatek železa, ale to dokážeme léčit. Je tu však něco jiného, o čem musíme mluvit.
Harry si s úlevou vydechl. Aspoň jeho syn není v ohrožení života.
– Adoptoval jste chlapce? – zeptal se lékař tiše.
Harrymu přeběhl mráz po zádech.
– Je to citlivé téma, ale vaše krevní skupina není kompatibilní s krví chlapců.
– To ještě nic neznamená – ohradil se Harry. – Spousta biologických rodičů také nemůže darovat krev svému dítěti.
– To je pravda – přikývl lékař. – Ale ve vašem případě o to nejde. Oba chlapci mají krevní skupinu A. Vy i vaše manželka jste skupiny B.
– To… to je nemožné – zašeptal Harry.
– Je mi líto – řekl lékař. – Na základě výsledků jsme provedli také test DNA. Vím, že je těžké to slyšet, ale je tu ještě něco.
Lékař k němu posunul několik papírů. Harry je třesoucí se rukou vzal. Většině lékařských výrazů nerozuměl, ale jedno slovo se mu okamžitě vypálilo do mysli: nevlastní sourozenci.
– To znamená – promluvil lékař –, že Andrew a Josh jsou technicky vaši nevlastní bratři. Ne vaši synové.
Harry nemohl popadnout dech. Dvanáct let je vychovával. Pokud nejsou jeho, pak… jejich skutečným otcem mohl být jen jeho otec. Ale to bylo nemožné. Nancy už byla těhotná, když ji představil rodičům.
Když dorazili domů, Harry ještě dlouho seděl v autě. Tehdy uslyšel hlasy chlapců:
– Dědo! Chyběl jsi nám!
Harry sevřel pěsti. Vztek v něm vřel, ale nemohl vybuchnout před nimi. S nuceným úsměvem vstoupil dovnitř.
– Co tady děláš, tati? – zeptal se napjatě.
Ale už to dál nevydržel.
– Kluci, neměli jste dnes jít si hrát k Bobbymu? – obrátil se k nim.
– Ano! – rozzářily se Andrewovi oči.
Jakmile odešli, Harry ztratil sebekontrolu.
– Spala jsi s mým otcem, Nancy?! – zařval.
Nancy zbledla.
– Synu, tak to nebylo… – pokusil se zasáhnout Robert.
– DNA nelže! – přerušil ho Harry. – Chci pravdu!
Nancy sklopila oči. Věděla, že Harry má právo na hněv. A vzpomněla si na tu noc, před třinácti lety…
Byli v Las Vegas. Hudba duněla, Nancy šla k baru, když ji zasáhla vůně drahého pánského parfému. Usmíval se na ni šedovlasý muž s výraznými rysy.
– Mohu vás pozvat na drink?
Jmenoval se Robert.
Líbali se ve výtahu. Ráno se probudila v jeho posteli. Už ho nikdy nechtěla vidět. Ale o tři týdny později se ukázalo: byla těhotná.
Nechtěla jít na potrat. Zoufale hledala oporu. Tehdy potkala Harryho.
Přítelkyně ji přesvědčila: vyspi se s ním. Nebude to vědět. Dítě potřebuje otce.
Nancy dlouho odolávala. Pak povolila.
Harry ji brzy požádal o ruku. Když ji představil rodičům… Nancy poznala Roberta.
Tajemství se zrodilo. A bylo pohřbeno.
V přítomnosti Harry křičel:
– Jak je možné, že mi musí lékař říct, že moji synové jsou moji bratři?!
– Stalo se to ve Vegas – povzdechl si Robert.
– Věděla jsi, že jsi těhotná? – zeptal se Harry.
Nancy přikývla.
– Lapila jsi mě… a ani to nebyly moje děti!
Hádka eskalovala. Pak se ozval hlas ode dveří.
– Dědeček je náš táta?
Chlapci slyšeli všechno.
Harry už nedokázal dál lhát.
– Je mi to líto – zašeptal.
