Chtěla jsem jen uklidit synovi zimní oblečení. Nic zvláštního: vytáhla jsem ze skříně bundy, vlněné svetry, šály – všechno, co bylo složené od jara. Rozhodla jsem se, že když už se ochladilo, je čas je vyprat a připravit na nošení.
Den byl slunečný a klidný, prádlem profukoval lehký vánek a já byla ráda, že po uschnutí bude oblečení vonět čerstvým vzduchem. Pověsila jsem prádlo na šňůru u plotu a šla si po svém.
Večer bylo všechno suché. Sundala jsem prádlo a dala ho do košíku. Pak mi padlo do oka něco zvláštního: na manžetě jednoho ze synových svetrů byly drobné žlutobílé tečky. Drobné, jako máková semínka, shluklé v hustých tečkách.
Nejdřív jsem si myslela, že je to prach, suchá tráva nebo nějaký pyl. Ale když jsem si všimla, že se jedna z těch skvrn hýbe… přeběhl mi po zádech skutečný mráz.
Přinesla jsem svetr do domu, rozsvítila jasné světlo, vzala lupu a uvědomila si: tohle jsou vejce. Opravdová. A ne jen tak ledajaká… vajíčka molů. Byla pevně přilepená k vláknům látky.
Proč je to nebezpečné?
Později jsem se dozvěděla, že moly jsou velmi citlivé na pach vlny a lidského potu, i když je prádlo vyprané. A pokud sušíte prádlo venku, hmyz na něj může snadno naklást vajíčka. Zvlášť pokud se prádlo suší poblíž keřů nebo stromů.
Přesně tak to je i u nás: šňůra na prádlo visí u živého plotu.
Nejhorší je, že vajíčka jsou téměř neviditelná. Kdybych je přehlédla, larvy by se objevily během několika dní. Tito drobní paraziti prokousávají látku zevnitř a dírky se objevují, když už nic nelze zachránit. A pak se přesunou na další věci ve skříni.
Co jsem udělala
Vážně jsem se vyděsila a podnikla jsem kroky:
Všechno jsem znovu vyprala – na nejvyšší teplotu. Po vyprání jsem každou věc vyžehlila horkou žehličkou přes vlhký hadřík, abych zabila všechny živé organismy.
Vyndala jsem všechno oblečení ze skříně, umyla police a protřídila každou věc.
Dám si do skříně sáčky s levandulí a kousky cedrového dřeva – molové ten zápach nesnesou.
A rozhodla jsem se: Vlněné a teplé oblečení už nebudu sušit venku. Pouze uvnitř nebo na prosklené lodžii.
Co mě to naučilo
Nedokázala jsem si představit, že by se z neškodného praní mohla stát hrozba pro celý můj šatník. Ukázalo se, že stačí jedna maličkost – nenápadná skvrnka na rukávu.
Teď vždycky:
pečlivě prohlížím oblečení po usušení,
zejména vlnu, kašmír a přírodní tkaniny.
Neukládám věci, dokud si nejsem jistá, že jsou bezpečné.
Zkontroluji si oblečení. Co vypadá čisté a svěží, může skrývat nebezpečí.
Je lepší strávit pár minut, než vyhodit polovinu šatníku.
