Všechno to začalo jednoho obyčejného rána v malé evropské vesnici Belleville.
Farmář Jonathan Reed, vysoký muž s šedivými spánky a unavenýma očima, krmil svá zvířata, když uslyšel ze dvora podivný zvuk. Jeho prase Molly trhalo zemi, jako by pod ní byl ukrytý poklad.
„Hej, co jsi tam našla, prasátko?“ zasmál se a přiblížil se.
Ale když Molly začala kvílet a couvat, Jonathan si uvědomil, že je něco v nepořádku. Země pod ní byla sypká a linul se z ní slabý, zatuchlý zápach, připomínající starou hlínu a železo.
Zvedl lopatu. O pár minut později, asi půl metru pod zemí, se vynořil roh dřevěné krabice pokryté rezavými panty. Krabice vypadala starobyle – dřevo bylo zčernalé a zámek sotva držel.
Jonathan zavolal sousedy. První dorazila paní Grace, starší vdova, která bydlela nedaleko. Za ní šel dospívající Thomas, vždy zvědavý na nejrůznější tajemství.
„Nesahej na to, Johne! Možná je to armáda?“ křičela, ale bylo příliš pozdě.
Muž opatrně páčidlem vypáčil víko. Zámek cvakl a víko se s vrzáním otevřelo.
Všichni ztuhli.
Uvnitř ležely podivné předměty: starožitná panenka bez očí, několik fotografií ve vybledlých rámech a kovový medailon s vyrytým datem 1913.
Pod nimi ležela obálka zapečetěná pečetním voskem a s iniciálami E.W.
„Možná je to z domu Wilsonových? Jejich panství tu stálo před sto lety,“ zašeptala paní Grace.
Ale když Jonathan obálku roztrhl, zbledl.
Uvnitř ležel dopis psaný starobylým rukopisem. Stálo v něm:
„Jestli tohle čtete, kletba se znovu probudila. Nesahejte na medailon. Patří jí.“
Pod dopisem byla fotografie – žena v dlouhých šatech stojící u staré studny. A za ní byl stín, připomínající lidskou siluetu s prázdnýma očima.
Thomas se nervózně zasmál:
„No tak, je to vtip. Jen strašidelný příběh.“
Ale najednou se panenka pohnula.
Všichni vykřikli. Jonathan upustil víko krabice a Molly znovu vykřikla a utekla.
Následujícího dne se ve vesnici začaly dít podivné věci: přes noc zkyslo mléko, lidem praskla zrcadla a stará studna za stodolou, kde Molly kopala, začala v noci tiše sténat.
Místní se snažili Jonathana přesvědčit, aby krabici vrátil na místo, kam byla, ale zmizela – spolu s dopisem a medailonkem.
O týden později byla farma opuštěná. Lidé říkali, že jim v noci někdo klepal na dveře a volal jejich jméno… Jonathanovým hlasem.
Teď je před jeho domem cedule:
„Nekopejte, pokud nejste připraveni znát pravdu.“
A prase Molly… tu už nikdo nikdy neviděl.
