Když si John objednal test DNA, nehledal senzaci. Chtěl prostě „objevit své kořeny“ – oblíbenou zábavu, kterou si objednalo mnoho jeho přátel. Balíček dorazil o týden později. Vyplnil formulář, poslal vzorek slin a brzy na něj zapomněl.
Uplynuly téměř dva měsíce, než dostal e-mailové oznámení: „Výsledky jsou připraveny.“
John otevřel webové stránky, procházel stránku s procentuální shodou podle regionu – a najednou ztuhl.
Sekce „Shody s blízkými příbuznými“ vrátila výsledek:
99,98% shoda – biologická matka.
Jméno: Mary D. Hendersonová.
John si to znovu přečetl. To nemohlo být pravda.
Mary byla jeho žena. Žena, se kterou žil šest let.
Zpočátku si myslel, že jde o laboratorní chybu. Napsal zákaznické podpoře a požadoval opakovaný test. O týden později dostal odpověď: „Test potvrzen. Genetická shoda jasně ukazuje na mateřskou linii.“
Cítil se, jako by ho zasáhl elektrický proud. Nechápal, co se děje.
Ukázal dopis Mary. Zbledla, ale neplakala. Jen seděla a dlouho mlčela. Pak řekla:
„Věděla jsem, že tento den přijde.“
Příběh, který vyprávěla, zněl jako filmový scénář.
Před dvaceti lety, jako teenagerka, porodila dítě, které lékaři při narození prohlásili za mrtvé. Tělo jí nebylo ukázáno, nesměla ho pohřbít. V dokumentech bylo označeno „mrtvé dítě“.
Opustila město a snažila se začít nový život.
A John, vychovaný v pěstounské péči, věděl celý život jen jednu věc – že jeho biologická matka zemřela.
Potkali se náhodou na konferenci, nic netušící. Přitahoval je k sobě pocit spřízněnosti, který nedokázali vysvětlit. Jejich společný humor, zvyky, dokonce i gesta – všechno se zdálo „známé od první minuty“.
Když John doposlouchal, neřekl ani slovo. Prostě vstal a odešel.
Nyní uplynulo šest měsíců. Nebydlí spolu. Test byl vymazán, ale vzpomínky ne.
Mary mu napsala dopis:
„Jsi moje bolest a moje hrdost.
Nevěděla jsem, že nás osud tak krutě svede dohromady,
ale možná si jen přál, abych tě alespoň jednou obejmula.“
