Maria se vždy snažila nakupovat ve stejném obchodě. Malé řeznictví poblíž jejího domova bylo proslulé svou čerstvostí a kvalitou. Prodavač ji znal jménem, vždy si odkládal ty nejlepší kusy a usmíval se: „Jen to nejlepší pro vás.“
Ale toho dne stál za pultem nový muž – vysoký, hubený muž s unaveným obličejem. Jeho pohled byl zvláštní: zdánlivě přátelský, ale zároveň jaksi úzkostlivý.
„Co si dáte?“ zeptal se a spěšně si otřel ruce.
„Hovězí, na řízky,“ odpověděla Maria.
Vybral si kus, zabalil ho do papíru a všechno vypadalo naprosto normálně.
Doma Maria rozložila potraviny a zapnula rádio – její obvyklá hudba na pozadí při vaření. Vytáhla nůž a udělala první řez do masa. Ale místo očekávané textury uviděla něco cizího.
Přímo uvnitř řezu zahlédla něco zabaleného v plastu. Maria si zpočátku myslela, že je to jen náhodný odpad z továrny. Ale když vytáhla balíček, sevřelo se jí srdce: byl úhledně svázaný, jako by ho někdo schoval schovaný naschvál.
Ruce se jí třásly, když to rozbalovala. Uvnitř byl svazek bankovek a malý kousek papíru. Na něm bylo křivým rukopisem napsáno:
„Jestli tohle čtete, znamená to, že jsem pryč.“
Maria v panice upustila balíček na stůl. Myšlenky se jí honily hlavou: Čí to byly peníze? Kdo napsal ten vzkaz? Dostala se k němu náhodou?
Vzpomněla si pohled v očích nového prodavače: jeho napjatý úsměv, třesoucí se ruce, jeho spěch. V hlavě se jí vybavila myšlenka: „Co když mi tyhle peníze dal schválně?“
Noc uplynula jako noční můra. Maria seděla v kuchyni, zírala na pytel s penězi a nevěděla, co dělat. Vyhodit je? Schovat je? Nebo to říct policii?
Ráno se rozhodla. Když dorazila na stanici, Maria všechno vyprávěla. Zpočátku jí nevěřili, ale když položila balíček na stůl, policista se zamračil.
„Jsi tu první,“ řekl tiše. „Ale nejsi první, kdo tohle našel.“
Ukázalo se, že ve městě probíhá vyšetřování už několik týdnů. Několik lidí přineslo policii maso a uvnitř našli identické balíčky – obsahující peníze a záhadné zprávy. Všechny dopisy byly napsány stejným rukopisem.
Vyšetřování se domnívalo, že se jedná o podzemní síť. Peníze ukryté v jídle byly použity k tajnému převodu „balíčku“ z jedné osoby na druhou. Jeden z hráčů však zmizel.
Maria byla požádána, aby podrobně popsala prodejce. Její popis se shodoval s popisem muže, po kterém policie dlouho pátrala. Byl to bývalý zaměstnanec masokombinátu s vazbami na zločineckou organizaci. Podle jedné verze to byl on, kdo se snažil „předat zprávu“, ale možná to udělal úmyslně prostřednictvím kupujícího, aby upoutal pozornost. Koneckonců věděl, že dříve či později někdo úkryt odhalí.
Maria se ocitla v centru děsivého příběhu. Nemohla uvěřit, že se z běžného nákupu masa stala záhada spojená s penězi a náznaky smrti.
Kdo napsal tyto poznámky?
Žije jejich autorka?
A co je nejdůležitější, proč se stala majitelkou tohoto kusu masa?
Tyto otázky zůstávaly nezodpovězeny a Maria se dlouho otřásla pokaždé, když procházela kolem toho řeznictví…
