Když se Emily nastěhovala do nového domu na okraji města, myslela si, že se konečně všechno usadilo. Po rozvodu snila o klidu – malém domku, zahradě s jabloněmi a šestiletém synovi Noahovi, který si konečně bude mít kde hrát.
Prvních pár týdnů bylo perfektních. Ranní slunce zaplavilo kuchyň, zahrada voněla čerstvou trávou a Noah pořád kreslil a smál se. Vyprávěl příběhy o svých „imaginárních přátelích“ a Emily se jen usmívala. Děti si často vymýšlejí.
Ale jednoho rána, když smažila palačinky, její syn řekl:
„Mami, ten chlap ze sklepa říkal, že mu chybíš.“
Emily se překvapeně otočila.
„Jaký sklep, Noah? My žádný sklep nemáme.“
„Ano,“ odpověděl chlapec sebevědomě. „Jen dveře pod kobercem. Bydlí tam.“
Zasmála se, ale z nějakého důvodu zněl smích nuceně. Dům byl sice starý, ale v dokumentech nebyly žádné sklepy uvedeny.
O pár dní později se Noah začal v noci budit a něco si šeptal ve tmě. Když se Emily zeptala, s kým mluví, chlapec tiše odpověděl: „S ním. S mým strýcem. Neusne, dokud si s ním nepromluvím.“
Emily to všechno připsala dětské fantazii. Brzy se ale v domě začaly dít podivné věci. V noci slyšela pod podlahou tiché dunění. Věci se pohnuly o pár centimetrů, jako by se jich někdo dotýkal. Z obývacího pokoje občas foukal chlad, i když byla okna zavřená.
Jednoho dne se Emily při úklidu rozhodla zvednout starý koberec u zdi – a pod ním objevila tenký kovový kroužek zapuštěný do podlahy. Zatáhla… a prkna se trochu zvedla. Pod ním ležela tma.
Srdce se jí sevřelo. Noah stál poblíž. „Mami,“ řekl tiše, „neotvírej dveře. Nerad se nechává rušit.“
Emily se pokusila usmát, ale ruce se jí třásly.
„Kdo to je, Noah?“
„Ten, co tu dřív bydlel. Říkal, že jsi mu vzala dům.“
V tu chvíli se zpod podlahy ozval zvuk… jako by si někdo povzdechl. Ven vyrazil studený vzduch, lampa zablikala a někde v pozadí bylo slyšet kroky.
Emily popadla syna a vyběhla ven. Dům stál tiše, klidně, jako by se nic nestalo. Jen zpod prahu se linula vlhkost a někde v dálce, v tichu, se zdálo, že šeptá:
„Neměl jsi otevírat dveře.“
Později, když policie dům prohlédla, skutečně našla starý sklep, zaplněný prkny a hlínou. Podle záznamů zde dříve žil muž jménem Harold Gray, který zmizel před mnoha lety.
A od té doby, když Emily v noci usne, někdy slyší Noaha šeptat ze spánku:
„Dobrou noc, strýčku Harolde.“
