Na tato ošklivá a stará křesla se léta prášilo, ale naše hrdinka je odmítla vyhodit 🪑🧐 Místo toho, aby je zavrhla jako harampádí, dala jim druhý život a nakonec získala zbrusu nové, stylové kusy nábytku! 👌🤩 Zpočátku se jí sousedé smáli, ale konečný výsledek předčil očekávání všech! 😉🤌 Tento inspirativní příběh zachrání starý nábytek před tím, aby se stal odpadem! ✅☝️I se podělí o fotografie před a po v tomto článku! 👇
Někdy se krása zapomenutého předmětu skrývá pod vrstvami zanedbanosti a času. To je určitě případ dvou starých sovětských křesel, která mohla být snadno vyhozena, ale místo toho našla nový život díky tvůrčímu úsilí jednoho odhodlaného jedince.
Žena se podělila o svůj inspirativní příběh záchrany těchto zdánlivě odsouzených křesel z pokraje zapomnění. Zatímco někteří by je možná přešli a odmítli by je jako harampádí, tato žena v nich viděla potenciál a krásně je zrestaurovala.
Vzkaz od ní:
Zachránila jsem tato dvě křesla před nejistým osudem. Loni v zimě jsme s manželem vezli naši nejstarší dceru do její umělecké školy. Měla noční vyučování, a když jsme se vraceli, byla už tma. Byla jsem těhotná s malým bříškem, jak se říká, ale plná energie a nápadů.
Když jsme se procházeli naší čtvrtí, všimli jsme si, že se bourají plechové garáže. Jak už to bývá, demolice po sobě zanechala hromady suti – rozbité lahve, staré hadry, odřezky prken – prostě nepořádek.
Pomalu jsme se procházeli po promenádě a stěžovali si na špatný úklid, když mě najednou něco zaujalo. Mezi vším tím odpadem jsem zahlédl obrys židle! Okamžitě jsem na ni ukázala manželovi a řekla: „Podívej, to je ale krása!“ Ale my jsme šli dál. Stále jsem se nemohla zbavit myšlenky na ty židle.
Na zpáteční cestě jsme šli kolem stejného místa a k mé radosti tam nebyla jedna, ale dvě židle! Byla to dvojice – dokonalá! Ale byly v hrozném stavu. Byl to sen, ale sen, který se zdál být nemožné obnovit.
Jakmile jsme dojeli domů, nemohla jsem na ty židle přestat myslet. Pořád jsem si je v duchu představovala a nemohla jsem to pustit z hlavy. „Musíme se pro ně vrátit.“ Trvala jsem na svém. Můj manžel nebyl z toho nápadu nadšený, ale jak se říká: „Těhotné ženě se nedá říct ne.“ A tak jsem se rozhodla, že to udělám. Po chvíli přesvědčování jsme se pro ně vrátili.
Když je konečně nesl domů, celou cestu bručel a proklínal mě i židle, které páchly starou hnilobou a rozkladem. Modlil se, aby ho nikdo ze známých neviděl, jak je táhne domů. Ale v hloubi duše jsem si už představovala, jak nádherné by mohly být.
Když jsme je konečně dostali na světlo, židle byly v ještě horším stavu, než jsem si myslela. Čalounění místy hnilo, pěna se rozpadala a gumové napínáky na sedáku a opěradle vyschly a rozpadly se. Můj manžel je rázně odmítl vzít do domu – v té době jsme bydleli u mých rodičů – a trval na tom, aby zůstaly venku.
Ale ten večer jsem ty židle nemohla dostat z hlavy. Věděla jsem, že je dokážu znovu zkrášlit, a byla jsem si jistá, že budou žluté!
Začala jsem tím, že jsem je úplně rozebrala a nechala jen dřevěné rámy opěradel, sedáků a nohou. Napadlo mě nahradit staré, rozbité napínáky popruhy, jaké se používají u bezpečnostních pásů v autě. Koupil jsem silnou pěnovou gumu o tloušťce 5 cm a vydal se na měsíc trvající výpravu po městě, abych našel ideální žlutou látku.
Mezitím jsem očistil nohy, nanesl na ně syté mořidlo a zalakoval je lakem. Zábradlí, které zcela chybělo, jsem si vyrobil sám z dřevěné tyče.
Když bylo vše na svém místě, použila jsem stavební sešívačku, abych vše spojila dohromady. Poslední dotek? Posadila jsem manžela na jednu ze židlí a hrdě se pochlubila výsledkem. Teď je naprosto miluje! A myslím, že i on mě miluje o něco víc.
Co si o této neuvěřitelné proměně myslíte vy? Pokusili byste se o podobný restaurátorský projekt?
