Emma byla vždy opatrná na peníze a dbala na to, aby jí po zaplacení nájmu zbylo dost peněz na pokrytí dalších výdajů. Jednoho dne, když byl její manžel pracovně pryč, se však Emma ujala placení nájemného, aby zjistila, že z peněz, které posílala, ve skutečnosti financovala příspěvky své tchyni. Emma se rozhodla, že je čas na spravedlnost, a spojila síly s Karmou.
Vždycky jsem byla opatrná a pečlivě jsem hospodařila s každým vydělaným dolarem. Zatímco mé kamarádky utrácely za nové oblečení, make-up a dovolené, já jsem se přistihla, že sním o dni, kdy si budu moci dopřát také.
„Chtěla bych utéct někam za sluncem,“ svěřila jsem se své nejlepší kamarádce Jessice. „Toužím relaxovat na pláži s koktejlem v ruce.“
„Už brzy,“ ujistila mě Jessica. „Jsi na pokraji toho, že se ti podaří všechno s domem vyřešit a konečně se osvobodíš od nájmu.“
Dům byl kořenem našich problémů.
Každý měsíc šla pořádná část mé výplaty na nájem našeho malého domku. Já i můj manžel Paul jsme přispívali, ale on vždycky zvládl platby našemu nepolapitelnému pronajímateli.
Měla jsem k němu naprostou důvěru a nikdy jsem jeho jednání nezpochybňovala.
„Neboj se, lásko,“ říkával Paul. „Každý měsíc si z našeho společného účtu vyberu, co potřebuji, a zbytek zařídím.“
Roky plynuly a moje oběti pokračovaly. Paul se staral o účty za komunální služby a oba jsme se podíleli na nákupu potravin. I když to bylo někdy náročné, přijali jsme to jako nezbytné uspořádání.
Jednoho dne musel Paul předčasně odjet na služební cestu. To se stávalo pravidelně a oba jsme si na jeho nepřítomnost zvykli.
„Chceš, abych spravoval nájem, zatímco budeš pryč?“ zeptal jsem se. Nabídla jsem mu, když jsem mu pomáhala balit. „Vím, že má být brzy zaplacený.“
„Ne, to je v pořádku,“ odpověděl. „Přihlásím se ze svého notebooku a vyřídím to, nebo to zvládnu, až se vrátím.“
„Zlatíčko, už teď toho děláš tolik. Nech mě, ať ti něco uberu z talíře,“ naléhala jsem.
Paul si těžce povzdechl a vytáhl ze skříně dvě kravaty.
„To je v pořádku, Emmo,“ vyhrkl. „Já to zvládnu.“
Druhý den ráno Paul odjel na cestu a téma nájmu bylo opuštěno.
Jak dny ubíhaly a nájemné se mělo platit další den, vyšla jsem si během oběda na návštěvu do banky.
„Kam jdeš?“ Zeptala se Jessica, když jsem si sbírala věci k odchodu.
„Jenom jedu do banky,“ odpověděl jsem. „Vrátím se brzy, abychom si mohli dát společný oběd.“
Vešla jsem do banky, připravená provést platbu a ulehčit manželovi. Ale to, co jsem zjistila, bylo daleko od očekávání.
Přistoupila jsem k pokladní, vysvětlila jí svou situaci a uvedla všechny potřebné údaje.
„Potřebuji převést peníze za nájem mému pronajímateli,“ řekla jsem. „Obvykle to zařizuje můj manžel, ale je na služební cestě.“
Pokladní se usmála a než pokračovala, zkontrolovala mé doklady.
„Samozřejmě, madam,“ řekla a vytáhla informace o účtu. „Mohla byste mi potvrdit číslo účtu?“
Přečetla jsem číslo z poznámkového bloku, který jsem si ráno vzala z Paulova stolu, kam si zapisoval podstatné informace.
„Děkuji,“ řekla pokladní a zadala číslo.
„Je tento účet pro paní Helen Parkerovou?“ zeptala se. „Je to vaše bytná?“
Zmateně jsem zamrkala.
„Helen Parkerová? Jste si naprosto jistá?“ Zarazila jsem se a ruce se mi náhle sevřely.
Pokladní, která vycítila, že něco není v pořádku, překontrolovala záznamy a mírně se zamračila, když zaostřila.
„Na tento účet už léta chodí platby z vašeho účtu,“ potvrdila.
Helen Parkerová byla Paulova matka.
„To musí být omyl!“ Protestovala jsem.
„Obávám se, že ne, madam,“ odpověděla. „Na tento účet trvale chodily měsíční platby. Jestli chcete, můžu vám vytisknout záznamy.“
Otupělá šokem jsem přikývla.
Odešla jsem z banky a omámeně odjela domů, úplně jsem zapomněla na návrat do práce.
Jakmile jsem byla doma, zamířila jsem rovnou do Paulovy kanceláře a prohrabávala se jeho zásuvkami při hledání odpovědí.
„Jak jsem proboha celé ty roky financoval životní styl jeho matky?“ zeptal jsem se. Zamumlala jsem si pro sebe.
Netrvalo dlouho a odhalil jsem pravdu. Byl tam před lety podepsaný a datovaný doklad o vlastnictví našeho domu, kde byl Paul uveden jako jediný majitel.
Chvíli jsem seděla v ohromeném tichu, dokud mi nezazvonil telefon.
„Emmo?“ Ozval se Jessičin hlas. „Jsi v pořádku? Proč ses nevrátila do kanceláře?“
Rychle jsem svou nejlepší kamarádku zasvětila do odehrávajícího se dramatu.
„Takže z nájmu, který platíš, vlastně financuješ Helenin životní styl?“ ‚Ano,‘ odpověděla jsem. Jessica zalapala po dechu. „To je absurdní!“
„Ano,“ odpověděla jsem a zabořila hlavu do dlaní. „Nevím, co mám dělat. Paul je na pár dní pryč.“
„Vzal si s sebou notebook?“ Jessica se zeptala.
„Ne, nechal ho tam,“ řekla jsem.
„Tak si ho projdi! Najdi další informace!“
S třesoucíma se rukama jsem zapnula jeho notebook a objevila řetězec zpráv vyměněných mezi Paulem a Helen. Podrobně popisovali svůj plán a probírali, jak mě udržet v nevědomosti a zároveň jí přímo posílat platby za nájem.
„Co to proboha je?“ Zamumlala jsem si pod nos.
Když mi došla velikost zrady, karma udeřila rychle. Toho večera zasáhla naše město prudká bouře a zanechala za sebou zkázu.
Mezi oběťmi byl samozřejmě i náš dům.
Ráno začala stropem prosakovat voda a za pár minut byl celý dům pod vodou.
Posbíral jsem své věci a ubytoval se v hotelu. Nehodlal jsem to vydržet sám.
„Můžeš zůstat u mě,“ nabídla mi Jessica, když jsem jí zavolal, že jsem v hotelu.
„Ne,“ řekla jsem. „Nemám v plánu tu být dlouho, takže to zvládnu. Až se Paul vrátí, vrátím se a vyzvednu si zbývající věci.“ ‚Ahoj,‘ řekla jsem.
V den, kdy se měl Paul vrátit, jsem se vrátila do domu a prohledala, co zůstalo nepoškozeno povodní.
„Emmo, co se tu stalo?“ zeptal se, když vstoupil dovnitř. „Jsi v pořádku?“
Otočila jsem se k němu, pohled jsem měla ledový.
„Jsem v pořádku. Ale dům ne. Některé části stropu vypadají hrozně. Ale je štěstí, že to není opravdu náš dům, ne? Pojištění pronajímatele by se na to mělo vztahovat.“
Ke cti mého manžela slouží, že nebyl hloupý; rychle pochopil můj sarkasmus.
Paulova tvář ztratila barvu, když si uvědomil, že je v pasti.
„Emmo, já ti to vysvětlím,“ žadonil.
„Šetři si dech,“ přerušila jsem ho. „Viděla jsem bankovní výpisy, doklady o vlastnictví a tvé rozhovory s Helen. Jsem si toho plně vědoma.“
Paulova ramena poraženecky poklesla.
„Jak jsi mě mohl takhle zradit?“ Zeptal jsem se tiše. „Zvlášť když jsem věděl, že si chci užívat společného života. Představoval jsem si, jak budeme vzpomínat a prožívat dobrodružství. Místo toho jsi z mých těžce vydělaných peněz podporoval svou matku?“
„Co mi chceš říct? Že je stará a potřebuje to?“ Paul vystřelil zpátky.
„Oba víme, že to není pravda,“ oponovala jsem. „Tvůj otec jí všechno odkázal. Ona je naprosto v pořádku. A nejde o to, že bych Heleně nechtěl pomáhat, kdybych to věděl. To ten podvod je zraňující.“
„Jen počkej,“ řekl Paul. „Jsem si jistý, že se přes to přeneseme.“
„Ne, to nemůžeme,“ odpověděla jsem pevně. „Celé roky jsi mě zneužíval a já už toho mám dost.“ ‚Ne,‘ řekl jsem.
Vyšel jsem z domu a vrátil se do hotelu, kde mi Jessica slíbila, že se ke mně večer připojí.
Následujícího dne jsem se sešel s právníkem a podnikl kroky, abych získal zpět peníze, které jsem nevědomky dal Heleně.
Nakonec bylo spravedlnosti učiněno zadost a soud rozhodl v můj prospěch a nařídil Paulovi a jeho matce vrátit každý cent, který jsem jim za ta léta půjčil.
S nově nabytou finanční nezávislostí jsem si zajistil útulný byt, kde jsem se mohl snadno zamknout a odejít, kdykoli jsem chtěl utéct.
Co se týče Paula? Po finančním vyrovnání jsem podala žádost o rozvod a nechala ho tu i s jeho matkou.
Co byste v mé situaci udělali vy?
