Žena, frustrovaná a se zlomeným srdcem poté, co její manžel zapomene na jejich 50. výročí svatby, se rozhodne k drastickému opatření – dokud se nevrátí s nečekaným vysvětlením.
Betty Carmichaelová toho měla plné zuby. Její manžel Donald opět zapomněl na jejich výročí. Ale tentokrát, po pěti desetiletích manželství, to nehodlala nechat jen tak. Strávila po jeho boku padesát let, vychovala tři děti a poskytla mu nejlepší léta svého života. A co za to dostala? Ani zvadlou květinu, natož rudé růže, které si zasloužila.
Hodiny na stěně ukazovaly půl desáté večer a on stále nepřišel domů na speciální večeři, kterou připravila. To byla poslední kapka.
-Reklama – Pevný vztah je postaven na důvěře, ale pochybnosti pomalu nahlodávají lásku, na níž je založen.
O dvě hodiny později Betty uslyšela, jak Donaldovo auto vjíždí na příjezdovou cestu. Nastavila čelist a připravila se – dnešní večer pro něj nebude klidný.
Uslyšela, jak se otevřely vchodové dveře, a následoval hlasitý výkřik: „BETTY! Co se děje?“
Betty vyšla ven a zkřížila ruce na prsou. „Co chceš?“ zeptala se a pohlédla na něj.
Donald stál na trávníku, kouřil a ukazoval na rozházené věci – staré křeslo, krabice s knihami a další drobnosti -, které byly nyní rozházené po dvoře.
„Proč jsou tady moje věci? To ses úplně zbláznil?“ dožadoval se.
„Přišel jsem o rozum?“ Betty vypálila a její hlas se zvýšil natolik, že upozornil sousedy. „Zapomněl jsi na všechno důležité, Donalde! Na naše výročí? Jako bys ztratil paměť! Už toho mám dost – vyhodím tě. Chci se rozvést!“
Donald tam stál jako omráčený. „Rozvod? Betty, tobě je pětasedmdesát, mně osmasedmdesát. O čem to mluvíš?“
„Já jsem pořád žena!“ Betty zlostně vystřelila zpátky. „Nenechám se ignorovat, Donalde. Zasloužím si, aby se mnou bylo zacházeno jako s tvou ženou, ne jako s někým, na koho nemyslíš.“
„O co tady vlastně jde?“ zeptal se zmateně Donald.
„ZASE jsi zapomněl na naše výročí!“ Betty se rozkřičela. „Padesát let spolu a ty si ani nevzpomeneš na naši svatbu? Co jsi to za manžela?“
Donaldova tvář změkla. „Bets, to byl nejšťastnější den mého života…“
„Tak proč se podle toho nechováš?“ Betty na něj naléhala. „Kde jsou květiny, speciální večeře, tanec? Zajímá tě to vůbec ještě?“
Donald jí věnoval rošťácký úsměv. „Vlastně mi to není jedno. Vlastně jsem si dnes s sebou přivedl někoho velmi výjimečného.“
V tu chvíli zpoza něj vystoupila mladá žena, jejíž rysy byly nápadně povědomé – Bettyiny modré oči a Donaldův úsměv.
„Hannah!“ Betty vykřikla, spěchala po schodech na verandu a málem zakopla. Donald ji zachytil právě včas, když dívku objala.
„Tolik jsi mi chyběla,“ řekla Betty a po tváři jí stékaly slzy.
„Ahoj, babičko Betty,“ usmála se Hannah. „Promiň, že jdeme tak pozdě. Můj let měl zpoždění a dědeček Donald čekal na letišti celé hodiny.“ Všichni se na ni usmáli.
Betty se otočila na manžela s vytřeštěnýma očima. „Tys věděl, že přijede, a neřekl jsi mi to?“
Donaldův úsměv se rozšířil. „Nejenže jsem to věděl – já to zařídil. Koupil jsem jí letenku jako překvapení k našemu výročí. Věděl jsem, jak moc ti chybí.“
„Ach, Done!“ Betty vykřikla a objala ho kolem ramen. „Je mi to tak líto. Myslela jsem si… že se mi to všechno jenom zdá.“
Donald ji políbil na temeno hlavy. „Betty, na nikoho jiného jsem se nepodíval padesát let a nehodlám s tím začínat ani teď.“
Betty si otřela slzy. „Čím jsem si zasloužila manžela, jako jsi ty?“
Donald se zasmál. „To nevím, ale budeme muset všechny moje věci přenést zpátky dovnitř!“
S Haninou pomocí rychle uklidili nepořádek na dvoře. Poté se posadili k pozdní svačině. Pak se Donald usmál a vytáhl další překvapení. „Je toho víc. Zítra večer pořádáme oslavu s našimi dětmi a přáteli. A bude tam i otec Bartoloměj, abychom mohli obnovit naše manželské sliby.“
Betty zalapala po dechu. „Ale co si vezmu na sebe?“
Donald sáhl do kapsy a vytáhl malou šperkovnici. „S šaty ti nepomůžu, ale tohle mám.“ Klesl na jedno koleno. „Betty Delancy Carmichaelová, vezmeš si mě znovu?“
Následujícího dne oslavili Carmichaelovi své zlaté výročí ve velkém stylu. Betty, oblečená v krásném krémovém kostýmku a závoji, zářila, když Donalda líbala, a slibovala si, že už o něm nikdy nebude pochybovat.
Co si z tohoto příběhu můžeme vzít?
Důvěra tvoří základ každého vztahu, a když se do něj vkrádají pochybnosti, pouto to oslabuje. Bettyina podezřívavost jí málem zatemnila vnímání manželovy lásky, aby ji vzápětí překvapila jeho ohleduplnost.
Manželství je o každodenních okamžicích stejně jako o velkých milnících. I když se na výročí zapomíná, přítomnost při řešení problémů je to, na čem skutečně záleží.
Podělte se o tento příběh s ostatními – možná jim rozjasní den a poskytne jim pohled na hodnotu důvěry.