Často se říká, že první láska je ta nejopravdovější. Pro někoho zůstane jen milou vzpomínkou, zatímco pro jiného přeroste v něco trvalého. Ať už je výsledek jakýkoli, příběhy o první lásce vždycky zaujmou.
Tady je ten příběh: Byl jsem zamilovaný do jedné dívky ze třídy, ale místo abych jí vyznal své city, choval jsem se nedospěle a škádlil ji. Na maturitním večírku jsem udělal neuvážený vtip, který nás jen ještě víc vzdálil. Poté jsem se přestěhoval do jiného města, dokončil studia a zkoušel chodit s jinými lidmi – ale žádný z těch vztahů mi nepřipadal správný.
O pět let později naše třída uspořádala sraz. Když jsem ji znovu uviděl, byla ještě úžasnější, než jsem si ji pamatoval! Ve chvíli naprosté spontánnosti jsem udělal něco divokého: Přede všemi jsem ji požádal o ruku. K mému úžasu řekla ano a nechala naše bývalé spolužáky beze slov.
Později jsem zjistil, že i ona ke mně vždycky něco cítila. Dnes jsme šťastnější než kdy dřív. Rychle jsme svázali uzel, přivítali dvě nádherné děti a nedávno jsme oslavili deset let manželství. Naše láska každým dnem sílí. Jestli něčeho lituji, tak je to čas, který jsme během těch pěti let odloučení promeškali.